Napsali o nás v MF Dnes

Škola v Michli pomáhá 80 vyčerpaným rodinám

Dětí s poruchou autistického spektra dlouhodobě přibývá. Školy v Praze však rodičům se vzděláváním často nemohou pomoci.

MICHLE „Péče o syna je časově i psychicky náročná a já si také potřebuji alespoň na chvíli odpočinout,“ vypráví Pavla Hornychová, matka dvanáctiletého Šimona, který trpí kombinací autismu a mentální retardace. Ten již několik let navštěvuje Speciální školu V Zápolí, kterou provozuje DiakonieČCE. Najít pro takto handicapované dítě umístění však nebylo v metropoli nijak snadné. „Nejdřív jsme ho integrovali ve školce, tam to ale vůbec nezvládal,“ vzpomíná.
S povinnou školní docházkou se však problém ještě prohloubil. „Ve škole pro děti s poruchami učení jim to moc nešlo. Nakonec jsme se s vedením domluvili, že ho dáme jinam. Nic jsme však nemohli sehnat,“ popisuje Hornychová. Po obvolání všech škol v Prazei středních Čechách se pro Šimona nakonec našlo místo v michelské speciální škole. Právě tam se dětem s autismem a střední až těžkou formou mentální retardace věnují.
Letos díky rekonstrukci rozšířila škola své kapacity o 35 dětí. Vzdělání tak zde nyní může najít 80 školáků. „Znamená to i zároveň 35 starajících se rodičů, kterým docházka jejich dětí do školy umožní pro většinu lidí tak samozřejmou věc, jako je chodit do zaměstnání nebo také mít po dlouhé době nějaký čas na odpočinek,“ popisuje mluvčí Diakonie ČCE Dalibor Hála.

Devět dětí ve třídě
Podle jeho slov vyšla rekonstrukce staré budovy na 70 milionů korun. „Třetinu z částky darovali soukromí dárci,“ uvádí Hála. O zbytek nákladů se podělily magistrát,Státní fond životního prostředí prostředí ČR a Diakonie. V budově tak přibyl například výtah, cvičná kuchyň nebo sborovna.
V nových třídách se vyučuje osm až devět žáků a stará se o ně jeden učitel a dva asistenti. „Je to dáno školským zákonem. Podle typu postižení je definován počet pracovníků ve třídě,“ vysvětluje ředitel školy Milan Černý. Noví asistenti se podle něj sháněli lépe než učitelé. K výkonu tohoto povolání totiž stačí maturita a specializovaný kurz. „S učiteli je problém dlouhodobý. Naštěstí u nás zůstávají dlouhou dobu a neodcházejí,“ doplňuje Černý.
Mění se také handicapy žáků. „Když jsem v této škole před dvaceti lety začala pracovat, převažovaly děti s mentálním postižením nebo obrnou,“ říká zástupkyně ředitele školy Lucie Horáková. Nyní je podle ní převaha autistů. Těch dlouhodobě přibývá, od roku 2010 se jejich počet v ČR téměř ztrojnásobil. Mohou za to hlavně pokročilejší diagnostické metody, které má dnešní medicína k dispozici.
S tím se pojí proměna stylu výuky. „Často nemluví a mají problémové chování,“ pokračuje. Předměty se však podobají těm v obyčejné škole. „Děti mají čtení, psaní, počítání, komunikační výchovu. Učíme je také něco jako přírodovědu,“ uvádí. Ve škole stráví její žáci i s přípravným ročníkem deset let.

Místa nestačí
Michelská škola zároveň navýšila počet prvňáků ještě tím, že neotevřela školku. I po rozšíření se ale na všechny zájemce nedostalo. „Patnáct dětí jsme už museli odmítnout,“ vypočítává Černý.
„Poptávka po místech ve speciálních školách dlouhodobě stoupá a je drasticky větší než nabídka,“ vysvětluje Hála. Situaci navíc znepřehledňuje i fakt, že u tohoto typu škol neexistuje spádovost. I na školu v Michli tak v současné době chodí 30 procent Středočechů.
Podle údajů Ministerstva školství ČR bylo v minulém roce v metropoli přes 1 200 dětí s mentálním handicapem či autismem. Stará se o ně přitom jen 14 speciálních škol. Ty mají dohromady kapacitu 735 míst. Ne vždy je však speciální škola jediným možným řešením.
„I děti s těžším postižením se mohou s dobře nastavenou podporou kvalitně vzdělávat v běžných školách, ačkoliv pro ně sami rodiče často raději volí speciální vzdělávací proud. Typické je to právě u žáků se středně těžkým a těžkým mentálním postižením,“ říká Lenka Hečková z organizace Society for All.
„Každé dítě má právo vzdělávat se v běžné škole s takovou podporou, kterou k naplňování svého vzdělávacího potenciálu potřebuje,“ dodává.

Autor: Štěpán Vranešic redaktor MF DNES

Vaření a zklidnění Největším rozdílem oproti běžné třídě je na první pohled relaxační koutek, který je pro handicapované děti velmi podstatný. Prostor učeben je dobře strukturovaný, což autistům pomáhá lépe se orientovat v průběhu dne (nahoře). K tomu se pojí také množství nejrůznějších obrázků, piktogramů i fotografií. Vybavení tříd myslí také na děti, které mají agresivní záchvaty. V takovém případě jsou všechna skla v místnosti polepena nerozbitnými fóliemi, kliky jsou opatřeny bezpečnostními zámky. Zároveň je ve škole k dispozici vypolstrovaná místnost, kde mohou děti přečkat záchvat agrese tak, aby nebyly nebezpečné sobě ani svému okolí. Další novinkou je i takzvaný Snoezelen. Jedná se o stroze vybavenou místnost, která slouží hlavně ke zklidnění. Děti s mentálním postižením mají slabou nervovou soustavu a potřebují se na chvíli uklidnit i několikrát za den. Oproti stavu před rekonstrukcí mají děti i učitelé k výuce k dispozici cvičnou kuchyňku (uprostřed). Tráví v ní společně hodiny pracovní výchovy. Podle Horákové má právě tato činnost na žáky velmi pozitivní vliv. Vidí totiž, že když se cíleně o něco snaží, přináší to výsledky – třeba v podobě jídla, na kterém si na konci výuky pochutnají.

3x foto: Jakub Stadler, MAFRA